Home    Forum    Cerca    FAQ    Iscriviti    Login
Nuova Discussione  Rispondi alla Discussione  Ringrazia Per la Discussione Pagina 4 di 5
Vai a Precedente  1, 2, 3, 4, 5  Successivo
«L’ARTE DELLA TRADUZIONE»
Autore Messaggio
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Oh, impiccarsi richiede una gande fatica. Meglio lasciar perdere!
Alberi, fiumi, tutto può nascondere un pericolo. Consiglio una sana, grassa risata, dopodiché persino gli alberi ti sembreranno più amichevoli (e più interessanti).
Non è questa la stagione adatta, ma trovo che leggere all'ombra di un albero sia la perfezione dell'ozio.
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Ma no, Roberto dice così, ma in realtà.... non scherza affatto! Mr. Green

Però ha troppe virtù per lasciarsi vincere da simili tentazioni, e poi sa che qui ci sono persone che si preoccupano per lui e tengono alla sua compagnia, per cui la sua coscienza non gli consentirà mai di fare un simile torto a queste persone.  Wink
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato HomePage
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Assol ha scritto: [Visualizza Messaggio]
In primo, non tutti gli alberi crescono perché qualcuno possa impiccarsi su di loro.
In secondo, aspetta il secondo pensiero, sicuramente sarà più favorevole.

Comunque se non ti piacciono i boschi, vai a passeggiare in campi o su una riva del fiume o del mare.
Le magre scuse che i fiumi servono solo per affogarsi  non si accettano  Exclamation


Il mio secondo pensiero è di impiccare all'albero chi mi dà questi consigli...    Twisted Evil
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato ICQ
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Già meglio!  Smile
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Ну просто Мать Тереза и Надежда Крупская в одном флаконе. Благодетельница наша.


Ultima modifica di Zarevich il 08 Gen 2018 17:05, modificato 1 volta in totale 





____________
Zarevich
Offline Profilo Invia Messaggio Privato
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
А вы тогда кто будете? Змей Горыныч или Карабас-Барабас?  Laughing
Выбирайте, что больше по нраву.
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Vorrei proporvi di fare confronto tra due testi  – in italiano e in russo.
E’ un brano, proprio dall’inizio, del romanzo «Il Segno del comando» di Giuseppe D’Agata e la sua  traduzione in russo (da noi il romanzo è uscito sotto il titolo «Римский медальон») eseguita da Irina Konstantinova, traduttrice abbastanza nota, che ha tradotto dall’italiano in russo vari libri.

Forse sono troppo cavillosa, ma mi sembra che la traduzione contiene molte cose che in russo chiameremmo «отсебятина», certo che la traduzione letteraria permette al traduttore ciò che non permetterebbe mai la traduzione tecnica, scientifica o giuridica. Ma, a mio avviso, fare dall’uomo dagli occhi azzurri un altro con gli occhi castani è troppo e fuori luogo. Oppure fare capire al lettore che è stata la ragazza che «в некоторой растерянности смотрела на приезжего», mentre nell’originale era l’inglese che “era rimasto leggermente sconcertato”... ma leggete, mi piacerebbe sentire le vostre opinioni al riguardo.


 GIUSEPPE D'AGATA
IL SEGNO DEL COMANDO

Capitolo primo
Una berlina targata Gran Bretagna si arrestò davanti a un austero portone di via Margutta, all'altezza dello stabile contrassegnato dal numero 53/B.
L'auto - una Jaguar un po' vecchiotta - era molto impolverata, come se avesse compiuto un lungo viaggio.
Era una tarda mattinata di primavera, una classica giornata del marzo romano, quando l'aria frizzante sa di verde anche se non si scorgono né alberi né giardini.
Dalla Jaguar scese un uomo vestito con sobria eleganza, biondo e con gli occhi azzurri, sui trentacinque-quarant'anni; un tipo disinvolto e piuttosto sicuro di sé, dall'aria inconfondibilmente britannica. Pareva compiaciuto di trovarsi nella lunga e stretta strada tradizionalmente abitata dagli artisti, sulla quale si affacciavano numerose le botteghe degli antiquari, dei falegnami e dei corniciai. Prese dall'auto una borsa di pelle e si soffermò ad osservare una targa che spiccava accanto al portone, scritta in caratteri neoclassici: «Studi di pittura e di scultura». Poi, con passo deciso, varcò la soglia del 53/B.
Oltrepassato un oscuro androne, fu costretto a fermarsi per la sorpresa. Non si aspettava di trovare una serie di cortili grandi e piccoli, con molti alberi e giardinetti pensili e terrazze e serre e scale e scalette esterne. Tanti fiori variopinti spruzzavano di macchie di colore quell'ambiente straordinario e lo rendevano profumato e allegro.
Dopo essersi orientato, l'inglese attraversò un lungo cortile, entrò in un secondo androne e prese a salire una scala angusta che conduceva ai piani superiori. Si arrestò infine, con un accenno di fiato grosso, davanti alla porta decrepita dell'interno 13. Nessun nome, solo un bianco campanello di porcellana. Premette il pulsante, ma non udì alcun suono. Provò ancora, ma inutilmente: chi sa da quanto tempo quel campanello era fuori uso. Decise di bussare, prima adagio poi con forza.
Dall'alto lo raggiunse una voce di donna, roca e con un forte accento dialettale.
«Chi vuole?»
L'inglese si affacciò alla tromba delle scale.
«Cerco il pittore Tagliaferri.»
«Cosa?»
L'uomo salì un'altra rampa di scale e raggiunse la vecchia portinaia.
«Cerco il pittore Tagliaferri.»
La risposta fu piuttosto sgarbata: «Qui non abita nessun pittore. Stanno dall'altra parte, i pittori».
L'inglese fece per trattenerla, ma la vecchia, che brandiva una scopa e non aveva l'aria socievole, salì le scale biascicando qualche cosa di incomprensibile. Lui ridiscese, ripassò davanti all'interno 13, lanciò un'occhiata perplessa alla porta e decise di andarsene.
Aveva già disceso qualche gradino quando, alle sue spalle, udì aprirsi cigolando proprio la porta dell'interno 13. Si fermò e guardò in su.
Nel vano della porta appena dischiusa era apparso il volto di una giovane donna. Dimostrava poco più di vent'anni, era molto pallida e aveva grandi occhi verdi, intensi ed espressivi. Una capigliatura dorata, folta e mossa, le incorniciava il viso.
«Lei cerca Marco, vero?»
Il timbro della voce era basso, calmo e insinuante.
«Sì», disse l'inglese. «Io sono...»
«Lo so, lo so. Ben arrivato. Marco mi ha detto di lei. Mi scusi se non le ho aperto subito. E anche ora mi perdoni se non la faccio entrare: non sono del tutto vestita.» Dal vano della porta si vedeva un piede nudo. La ragazza guardò l'inglese, che era rimasto leggermente sconcertato, e sorrise. «Marco purtroppo non c'è. Ma l'aspettava ieri. L'ha attesa tutto il giorno.»
«Mi dispiace. Sono venuto in auto e non ho calcolato bene il tempo. Ho degli amici a Firenze, e mi hanno trattenuto.»
«Peccato, perché Marco ieri si era tenuto libero per lei», disse la ragazza senza smettere di guardare il volto dell'inglese. «Ad ogni modo l'aspetta a cena stasera.»
«Qui?»
La ragazza trasalì, ma si riprese subito.
«No, non qui. Alla Taverna dell'Angelo, in Trastevere: è lì che andiamo di solito. Se vuole, posso accompagnarla io. Lei in quale albergo alloggia?»
«In nessun albergo, per ora, e il guaio è che non ho nemmeno prenotato. Ma telefonerò all'ambasciata e mi farò indicare...»
La ragazza lo interruppe con un nuovo luminoso sorriso.
«Vada all'albergo Galba, a nome mio. È sulla scalinata di Trinità dei Monti: sono sicura che si troverà molto bene.»
«D'accordo. Ci vado subito.»
«La direttrice è una mia cara amica. La vedo quasi tutte le sere. Basterà che lei dica che la manda Lucia. Si ricorda? Albergo Galba, Trinità dei Monti, signora Giannelli. Maria Luisa Giannelli. A nome di Lucia.»
«Lucia e poi?»
«La signora Giannelli mi conosce benissimo. Basterà che lei dica Lucia.»
«Ho capito, è una parola magica», disse sorridendo l'inglese. «E per stasera? Vuole che venga a prenderla?»
Lucia voltò il capo e lanciò un'occhiata verso l'interno. Tornando a guardare l'inglese, cercò di mascherare un filo di imbarazzo.
«No, non posso aspettarla qui. Ci vediamo alle dieci ai piedi della scalinata. Lei conosce la città?»
«Un poco.»
«A questa sera, allora. E... benvenuto a Roma.»
Sulle ultime parole, pronunciate con una sfumatura ironica appena percettibile, Lucia richiuse lentamente la porta. L'inglese si trattenne un momento per annotare su un taccuino le indicazioni avute dalla ragazza.
Un passo pesante provenne dalle scale. Era di nuovo la vecchia portinaia, che gli ripassò davanti senza guardarlo, come se non lo vedesse. L'inglese discese a sua volta le scale, mentre la portinaia sparì lungo un corridoio.



Джузеппе Д'АГАТА
РИМСКИЙ МЕДАЛЬОН

1

Было весеннее утро, самое обычное для Рима мартовское утро, когда прохладный воздух пронизан солнцем и запахом цветения, даже если поблизости не видно никаких садов.
У парадного входа одного из домов по виа Маргутта остановился серебристый «ягуар» с номерным знаком Великобритании, не слишком новый и довольно грязный, как это бывает после длительного путешествия.
Из машины вышел мужчина лет тридцати пяти – сорока. Он был вполне по северному светловолос, но карие, чуть улыбающиеся глаза и смуглый оттенок скул указывали на присутствие южной крови. Он глубоко вдохнул душистый воздух римского утра и огляделся с жадным любопытством иностранца. Длинная и узкая виа Маргутта, издавна облюбованная для жилья художниками и всеми теми, кого принято причислять к людям свободных профессий, только начала просыпаться. Тут и там со стуком открывались ставни и двери антикварных и художественных лавочек, багетных мастерских и маленьких ресторанчиков.
Приезжий одернул на себе бежевый, свободного покроя плащ, накинул шелковое кашне, взял с заднего сиденья машины сумку и, еще раз скользнув взглядом по адресу «Виа Маргутта, 53 В» и вывеске «Мастерские художников», решительно свернул под арку.
Пройдя довольно мрачную подворотню, он в изумлении остановился: вдоль нескольких переходящих из одного в другой внутренних дворов тянулись оранжереи, подвесные терраски, садики и витые наружные лестницы, сплошь усеянные цветами самых невероятных оттенков. И все это чудесное роскошество как нельзя больше соответствовало ощущению праздника, не покидавшему его целое утро.
Соображая еще несколько секунд, куда ему идти дальше, и в конце концов разобравшись в этом цветочном лабиринте, англичанин пересек первый двор, во втором отыскал нужный подъезд и стал подниматься по темной лестнице. Наконец, слегка запыхавшись, он остановился возле двери с номером 13. Табличка с фамилией отсутствовала. Тем не менее он нажал на кнопку звонка, однако самого звука не услышал. С тем же результатом он еще несколько раз нажимал на кнопку. Кто знает, сколько времени уже не работает этот звонок? Англичанин постучал, сначала тихонько, потом все настойчивее. Озадаченный, он стоял и размышлял, что же делать дальше, когда с верхней площадки донесся довольно грубый женский голос:
– Кто вам нужен? – Судя по манере произносить слова, обладательница этого голоса была коренной римлянкой.
– Я ищу художника Тальяферри, – ответил англичанин.
– Что что?
Англичанин поднялся еще на один лестничный марш и увидел ведро, тряпку, а затем и старуху консьержку, мывшую площадку на верхнем этаже.
– Я ищу художника Тальяферри, – повторил он.
Неприязненно оглядев светловолосого чужеземца, старуха отрезала:
– Нет здесь никаких художников. Напротив они, ваши художники.
Не сумев скрыть выражения растерянности и сожаления, англичанин хотел было спросить еще о чем то, но женщина удалилась, бурча что то себе под нос. Явно разочарованный, он спустился вниз, к квартире 13, бросил смущенный взгляд на звонок и уже собрался было уходить, когда у него за спиной скрипнула и отворилась дверь именно этой, нужной ему квартиры. Он обернулся.
Из приоткрывшейся двери выглядывала молодая женщина лет двадцати: очень бледная, с огромными зелеными глазами, вьющиеся волосы густого золотистого тона падали на плечи.
– Вы ищете Марко, да?
Голос у нее был грудной, проникновенный. Англичанин внутренне ахнул, подумав, что так, именно так, если верить мастерам эпохи Возрождения, должна выглядеть настоящая римлянка. Для сегодняшнего насыщенного красотой утра это было, пожалуй, даже слишком.
– Да. – Он собрался с мыслями. – Я…
– Знаю знаю. Очень рада. Марко говорил мне о вас. Простите, что не сразу открыла и не предлагаю войти. Я не совсем одета.
На пороге виднелась босая ступня. Девушка в некоторой растерянности смотрела на приезжего и улыбалась.
– Марко, к сожалению, нет, но вчера он ждал вас целый день.
– Это моя вина. Путешествуя на машине, трудно рассчитать время. Во Флоренции я заехал к друзьям и вот… задержался.
– Обидно, потому что вчера Марко был свободен. – Девушка внимательно, слегка исподлобья глядела на англичанина. Заметив, что лицо гостя вспыхнуло от огорчения, она поспешно добавила: – Но – это ничего, он ждет вас сегодня на ужин.
– Здесь?
Девушка на секунду задумалась:
– Нет, не здесь. В таверне «У Ангела», в Трастевере. Это на той стороне Тибра, знаете? Мы заходим туда по вечерам. Если хотите, я провожу вас. А в какой гостинице вы остановились?
– Пока ни в какой. Но не беспокойтесь. Я позвоню в посольство, и мне подскажут…
Разговаривая, девушка все время смотрела прямо в глаза англичанину.
– Отправляйтесь в гостиницу «Гальба». Это совсем близко отсюда, возле церкви Тринита  деи Монти <Тринита деи Монти – церковь Святой Троицы на горах.> , у самой лестницы, что спускается на площадь Испании. Скажете, что вы от меня. Уверена, там вам будет очень удобно.
– Хорошо. Прямо сейчас и поеду.
– Администратор гостиницы – моя добрая знакомая. Да да, мы видимся с нею почти каждый вечер. Главное, не забудьте сказать, что вас послала Лючия. Запомните? Гостиница «Гальба», Тринита деи Монти, синьора Джаннелли, Мария Луиза Джаннелли. От Лючии.
– От Лючии… А как дальше?
– Достаточно одного имени. Синьора Джаннелли отлично знает меня.
– Я понял, это магическое слово, – улыбнулся англичанин. – А ужин с Марко Тальяферри? Хотите, я вечером заеду за вами?
Она обернулась, словно кто то позвал ее из глубины квартиры, и, вновь взглянув на англичанина, попыталась скрыть замешательство.
– Нет нет… Увидимся в десять часов у фонтана Баркачча на площади Испании. Вы знаете город?
– Ну, центр во всяком случае…
– Тогда до вечера и… добро пожаловать в Рим!
Что то в интонации, с которой были сказаны последние слова, заставило англичанина обернуться. Но Лючия уже закрыла дверь. Пару минут он еще мешкал на площадке, занося в записную книжку нужные названия.
Сверху послышались тяжелые шаги. Старуха прошла мимо англичанина, даже не удостоив его взглядом. Он спустился следом за ней и вышел во двор, в пение птиц и ослепительное итальянское солнце, а тяжелый звук шагов, казалось, все еще продолжал звучать за его спиной.
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Ci sto pensando un po': sebbene non richiede il congiuntivo o questo caso particolare fa possibile anche l'uso dell'indicativo?
  




____________
Огненный ангел
Offline Profilo Invia Messaggio Privato HomePage ICQ
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Angelo di fuoco ha scritto: [Visualizza Messaggio]
Ci sto pensando un po': sebbene non richiede il congiuntivo o questo caso particolare fa possibile anche l'uso dell'indicativo?


"sebbene" richiede il congiuntivo, in questo caso "sebbene privato" sta per "sebbene fosse stato privato"...
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato ICQ
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
пересказ - письменный пересказ прочитанного как вид учебной работы.

questa traduzione sembra un пересказ, scusate, non so come è in italiano e se c'è in italiano. Esiste nelle scuole italiane il lavoro degli studenti che consiste nel scrivere un racconto appena sentito? Certo la difficoltà maggiore è ricordarlo, lo si legge due'tre volte, poi i ragazzi lo scrivino.
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
In effetti la traduzione è molto discutibile. Non dico che sia tutta sbagliata, la maggior parte è tradotta abbastanza fedelmente, ma il traduttore si è preso un po' troppe libertà in diversi passaggi, aggiungendo del suo e cambiando o omettendo delle parti originali, il che non è una buona cosa, per un traduttore. Del resto, lo stesso titolo è stato completamente stravolto.
Di sicuro si poteva, e si potrebbe, fare un lavoro migliore.
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato HomePage
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Le differenze sono talmente tante che non so cosa pensare...   o la traduzione è stata fatta a partire da un testo diverso da quello riportato, oppure il romanzo è ritenuto un'opera letteraria di così scarso valore da poter essere modificata con aggiunte e omissioni arbitrarie a piacimento della traduttrice...   ma per fare una cosa del genere, credo si dovrebbe anzitutto ottenere un'autorizzazione dai detentori dei diritti e poi avvertirne con una nota il lettore russo...

Ho fatto un elenco parziale delle aggiunte e delle omissioni:

sono assenti nel testo originale:

воздух пронизан солнцем

но карие, чуть улыбающиеся глаза и смуглый оттенок скул указывали на присутствие южной крови.

Он глубоко вдохнул душистый воздух римского утра и огляделся с жадным любопытством иностранца.

(Длинная и узкая виа Маргутта) ... только начала просыпаться. Тут и там со стуком открывались ставни и двери антикварных и художественных лавочек, багетных мастерских и маленьких ресторанчиков.

Приезжий одернул на себе бежевый, свободного покроя плащ, накинул шелковое кашне...

подвесные терраски
(terrazzini pensili?) invece di "подвесные садики" (piccoli giardini pensili)

И все это чудесное роскошество как нельзя больше соответствовало ощущению праздника, не покидавшему его целое утро.

"темная лестница
" invece di "тесная/узкая лестница"

Озадаченный, он стоял и размышлял, что же делать дальше,

увидел ведро, тряпку, а затем и старуху консьержку, мывшую площадку на верхнем этаже.

Неприязненно оглядев светловолосого чужеземца

Не сумев скрыть выражения растерянности и сожаления

Англичанин внутренне ахнул, подумав, что так, именно так, если верить мастерам эпохи Возрождения, должна выглядеть настоящая римлянка. Для сегодняшнего насыщенного красотой утра это было, пожалуй, даже слишком.

Девушка в некоторой растерянности смотрела на приезжего и улыбалась
. (Ma non è la ragazza che guarda l'inglese в некоторой растерянности, è l'inglese che era rimasto leggermente sconcertato...)

слегка исподлобья

Заметив, что лицо гостя вспыхнуло от огорчения, она поспешно добавила

Разговаривая, девушка все время смотрела прямо в глаза англичанину.

словно кто то позвал ее из глубины квартиры

заставило англичанина обернуться

...и вышел во двор, в пение птиц и ослепительное итальянское солнце, а тяжелый звук шагов, казалось, все еще продолжал звучать за его спиной.


sono stati eliminati nella traduzione i passaggi:

un tipo disinvolto e piuttosto sicuro di sé

L'inglese si affacciò alla tromba delle scale.

La ragazza lo interruppe con un nuovo luminoso sorriso.

pronunciate con una sfumatura ironica appena percettibile



Ultima modifica di Roberto il 19 Dic 2011 18:56, modificato 1 volta in totale 




Offline Profilo Invia Messaggio Privato ICQ
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Irina Konstantinova ha tradotto in russo un sacco di libri italiani e anche alcune grammatiche di lingua italiana -
http://www.ozon.ru/context/detail/id/361112/
Del libro sotto il titolo «Основы итальянской грамматики» il cui autore è Luigi Rossi e che è stata tradotta in russo da Irina Konstantinova avevo già scritto prima. La grammatica mi è sembrata un po’ strana per lo stile e cercavo di trovarla nell’originale, ma senza risultato. A penna di Luigi Rossi appartiene grammatica francese per le scuole medie, ma nessuna grammatica italiana.
  



Offline Profilo Invia Messaggio Privato
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Grazie!
  




____________
Огненный ангел
Offline Profilo Invia Messaggio Privato HomePage ICQ
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Condividi Rispondi Citando  
Messaggio «L’ARTE DELLA TRADUZIONE» 
 
Ebbi modo di leggere un libro su Giuseppe Verdi tradotto dalla Konstantinova: non mi piacque per niente, in modo particolare le "traduzioni" dei titoli dei diversi brani operistici citati nel testo. Conoscendoli molto bene non potei non storcere il naso alla vista di simili storpiature.
  




____________
Огненный ангел
Offline Profilo Invia Messaggio Privato HomePage ICQ
Download Messaggio Torna in cima Vai a fondo pagina
Mostra prima i messaggi di:
Nuova Discussione  Rispondi alla Discussione  Ringrazia Per la Discussione  Pagina 4 di 5
Vai a Precedente  1, 2, 3, 4, 5  Successivo

Online in questo argomento: 0 Registrati, 0 Nascosti e 0 Ospiti
Utenti Registrati: Nessuno


 
Lista Permessi
Non puoi inserire nuovi Argomenti
Non puoi rispondere ai Messaggi
Non puoi modificare i tuoi Messaggi
Non puoi cancellare i tuoi Messaggi
Non puoi votare nei Sondaggi
Non puoi allegare files in questo forum
Puoi scaricare gli allegati in questo forum
Puoi inserire eventi calendario in questo forum